Leden 2018

Smutná duše

19. ledna 2018 v 13:45 | Silence of Universe |  Poesy
Smutek na duši a srdci
není mi pomoci
Zemřít o půlnoci
nepomohou ani proroci

Smutek na srdci je opět zlomené
a neštastně zamilované
už přes tři roky a, že by bylo lépe to né
je to vše tak smutné

Když sny umírají a svět se bortí
nohy se temnotou bridí
v tichosti hlasů
pryč z těch časů


Závěje chladu

19. ledna 2018 v 13:39 | Silence of Universe |  Poesy
Cigareta v hubě
pláč kvůli tobě
Výfuk nádech
kéž by se zastavil dech

Temné nebe nad hlavou
vidět postavu mlhavou
Kdo je to?
Má černá duše to je!

Střepy pod nohamy co rozřezávají chodidla
tolik jsem milovala
Ale city přešli do chladné závěje
ach, kdo mé srdce zahřeje?

Procházet se ve stopách času
ach, ztratit se v záři jasu
Mlhavá postava
ach, to jsem přeci já!

Pozorovat hvězdnou oblohu
všude vidím tvou tvář, chci vidět duhu
A ne jen černou prázdnou nicotu
a temnou temnotu

Jít dál ale nedokážu už vstát
a se životem se prát
Milovat a nenávidět
Sám sebe?


Já a svět?

19. ledna 2018 v 13:26 | Silence of Universe |  Poesy
Žiletka zarývá se do kůže
Krev rudá jako růže
Co takhle proříznout tepny?
Uzavřený svět otevřenè rány.
Jsem zkurvený sebevrah
Tak už to pochop, svůj vlastní vrah
Každý jednou chcípne tak proč ne teď?
Všude kolem radioaktivní jed
Otrávený vzduch lží a faleší
Tebe to těší?
Podívej se otevři oči
Ať vidíš jak se svět se točí
Vidět realitu tohoto světa umí málokdo
Těší vás žít v tomto světě? Může za to kdo?
Svět se točí dokola ale nikdo to nevnímá
Světlo a temná tma
Pláč, bolest, faleš, smutek, žal
Vše mi život vzal
Jsem zkurvený sebevrah
Tak už to pochop, že jsem vlastní vrah
Realita života, svět bez lásky
Plný nenávisti, tak z očí sundej pásky
Život je hra, kterou já dávno prohrála
Kdysi jsem i milovala
Ale city zemřeli už cítím jen bolest a žal


Prázdnota

19. ledna 2018 v 13:24 | Silence of Universe |  Poesy
Temnota mojí duše
Oči pláčí tiše
Mè duše prázdnota
Hraje pohřební nota
Cigareta v hubě
Díky tobě budu spát v hrobě
Žiletka projíždí kůží
Stanu se černou růží
Tančí smrt kolem mé hlavy a těla
Duše co milovala zemřela
Černè slunce nad mým hrobem
Stanu se jedovatým bobem
Otrávým celý tento zkurvený svět
Smrtícím jedem mé existence jako květ
Energie celého vesmíru proudí mým tělem
Stanu se smrtícím dělem
Atomovou bombou co zničí lidstvo
Jed co otráví vodstvo
Stanu se chrlící sopkou co vše spálí
Za to, że vše jste mi vzali
Zjizvené celé zkurvený tělo
Vše mne to bolelo a zničilo
A vy to víte, že nic nemám
Každý nakonec zůstane sám


Slzy pro lásku

19. ledna 2018 v 12:43 | Silence of Universe |  Poesy
Kráčet tmou do neznáma
být smrti dáma
Procházet se po hřbitově
se vzpomínkami v hlavě

Se slzami v očích s mrtvýmy sny
vzpomínat na ty kruté dny
Myslet na svou mrtvou lásku
když je život na vlásku

Dívat se přes hřbitovní zet na to město
chtít vrátit se na to místo
Ovšem s lidmi co už nejsou v tvém životě
nejraději mít kulku v hlavě

Procházet stará místa, ale bez těch lidí
tu bolest v nás nikdo nevidí
Každý jednou prožil bolest
tu bolestnou lest

Tančit mezi hroby cítit tu volnost
chtít jít na města most
A prostě skočit
svůj život ukončit

Je to jako topit se v oceánu
čekajíc na další ránu
Je to jako se topit a neumět plavat
je těžké milovat

Se slzami v očích usnout navěky...


The End of My MinD

18. ledna 2018 v 23:37 | Silence of Universe |  Poesy
Když na zem padá svět
jako mrtvý růže květ
Když nezbývá nic jen smrt
když ublíží další zmrd

Zlomené srdce bolí
je to jako přetáhnout mne holí
Slzy tečou po tváři
oči i ústa dávno ztratili záři

Láska voní, ale má trní
být zamotaný v ní
Když srdce puká láme se na kusy
ach, kde jsou ty časy?

Srdce na milion kusů, které už nikdo neslepí
chci at tělo navěky spí
Smrt je jediné řešení
bolesti které konec není

Stále trpět v těžkých depresích
když srdce zasype sníh
Ztratit se v temnotě a nemoci se vrátit
už zbývá se jen moc trápit

Smrt je vysbobození
utrpení
kterému konec není




Vnitřní hlas

18. ledna 2018 v 22:51 | Silence of Universe |  Poesy
Vnitřní hlas je jich více
šeptají mi mí démoni
udělej to bude pak dobře
Za mrtvé hoří hřbitovní svíce
Oči co slzy roní
Cítit se tolik choře

Celý vesmír mnou proplívá
jsem spojena s celým vesmírem
jako bych tu už nebyla
Ach, ta moje duše krvavá
Má duše jím proplouvá stávám se pohým snem
Tolikrát jsem byla zraněna a milovala

Hlasy v mé hlavě šeptají tiše
odpoutej s od hmotné schránky
má duše jakoby byla už mimo tělo
Nebude za mne žádná mše
stejně jsem bez lásky
srdce celé se chvělo

Vnitřní hlas ten nejsilnější
šeptá až zemřeš bude líp
tančit se smrtí valčík
Ta rána lásko nejbolavější
mé srdce tehdy probodl amorův šíp
někdo si v prázdnotě pšík

Tančit v bledém slunci
a stále slyšet ty hlasy
které stále šeptají...
a neustávají...



Země a Lidé a Já

18. ledna 2018 v 22:33 | Silence of Universe |  Poesy
Na zem padají květy na tu pustou zemi
na loukách umírají květy od jedů od lidí
Raději tvář černým závojem zahal mi
Nechci se na tento svět dívat moc tu to smrdí

Dýchad radioaktivní vzduch do svých plic
oceán z mých tichýcg slz
Je tu jako v pekle hic
Přes oceány slz není vidět skrz

Lidé tuto zemi i planetu zničí
Svou hloupostí ničí to jediné krásné zde
Když svět se dokola točí tak jebni mne tičí
Ne vážně nechci býti zde

Černé nebe nad zemí pustou
bude pršet, to andělé pláčí
Za minulostí udělat čáru tlustou
Když se tvá cesta do neznáma stáčí

Pod roucem tmy ty hlasy v hlavě
a vzpomínky před očima
Mít tak v mozku kulku a vidět mlhavě
Jsem smrti dáma