Já a svět?

19. ledna 2018 v 13:26 | Silence of Universe |  Poesy
Žiletka zarývá se do kůže
Krev rudá jako růže
Co takhle proříznout tepny?
Uzavřený svět otevřenè rány.
Jsem zkurvený sebevrah
Tak už to pochop, svůj vlastní vrah
Každý jednou chcípne tak proč ne teď?
Všude kolem radioaktivní jed
Otrávený vzduch lží a faleší
Tebe to těší?
Podívej se otevři oči
Ať vidíš jak se svět se točí
Vidět realitu tohoto světa umí málokdo
Těší vás žít v tomto světě? Může za to kdo?
Svět se točí dokola ale nikdo to nevnímá
Světlo a temná tma
Pláč, bolest, faleš, smutek, žal
Vše mi život vzal
Jsem zkurvený sebevrah
Tak už to pochop, že jsem vlastní vrah
Realita života, svět bez lásky
Plný nenávisti, tak z očí sundej pásky
Život je hra, kterou já dávno prohrála
Kdysi jsem i milovala
Ale city zemřeli už cítím jen bolest a žal

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Unavená matka Unavená matka | 19. ledna 2018 v 21:11 | Reagovat

Moje milá, odpovím ti tiše mojí veršovankou:
O lásce vítězné
Proč úzkost cítím znenadání,
když si slzy a smích podávají ruce?
Proč hlava nemá nikde stání?
To láska, Kouzelnice, vešla v moje srdce.

Sama o své vůli, mě se neptala,
srdce zmatené a duše nepřipravena.
Nezvaná dospělost dětství zahnala,
mysl ještě zdráhá se, však tělo volá: „Žena!“

Po dlouhých letech klopýtání
osud neúprosně klikatí života silnici.
Zlost občas Střízlivosti brání,
pak zastávka je v slepé ulici.

Co zmůže Můza, jsi-li v půli cesty,
kdy Bezradnost dýchá za tebe?
Jak vyjít z kruhu, a kam se nechat vésti?
Kde Blaženosti má, kde jsi mé Nebe?

Jak chvátá čas můj mílovými kroky,
jak blížím se k horizontu bytí,
nalézám v kráse Přírody po celé ty roky,
oko Hospodinovo, jak na cestu mi svítí.

To světlo Tvé, Bože, je moje záchrana,
když tma už vítězem se cítí,
a provede mne bezpečně až do rána,
k Tvé Lásce, k té Kouzelnici bytí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama