Země a Lidé a Já

18. ledna 2018 v 22:33 | Silence of Universe |  Poesy
Na zem padají květy na tu pustou zemi
na loukách umírají květy od jedů od lidí
Raději tvář černým závojem zahal mi
Nechci se na tento svět dívat moc tu to smrdí

Dýchad radioaktivní vzduch do svých plic
oceán z mých tichýcg slz
Je tu jako v pekle hic
Přes oceány slz není vidět skrz

Lidé tuto zemi i planetu zničí
Svou hloupostí ničí to jediné krásné zde
Když svět se dokola točí tak jebni mne tičí
Ne vážně nechci býti zde

Černé nebe nad zemí pustou
bude pršet, to andělé pláčí
Za minulostí udělat čáru tlustou
Když se tvá cesta do neznáma stáčí

Pod roucem tmy ty hlasy v hlavě
a vzpomínky před očima
Mít tak v mozku kulku a vidět mlhavě
Jsem smrti dáma

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 18. ledna 2018 v 22:50 | Reagovat

Radioaktivita, andělé, květy umírající od jedů... to je velice originální skloubení. Líbí se mi to. Je to takové syrové, jadrné a bez uhlazených květanatých řečiček okolo, ale aspoń vynikne, jak s ena tom světě špatně žije.

2 grave-silence grave-silence | 18. ledna 2018 v 22:53 | Reagovat

[1]: to máš pravdu a děkuji O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama